Recenze koncertů a recenze CD

RECENZE KONCERTŮ

Harmonie 8/1999

Sonda do staré hudby

„Řada koncertů věnovaných staré hudbě měla na letošním Pražském jaru podobu programově rozmanitou … Na koncertě ve středu 26. května kostel zažil svůj velkolepý den. Zdálo se, že se již dopředu naladil na tu pravou vlnu – na devět mužských hlasů Scholy Gregoriany Pragensis, jejichž zpěv se toho večera nesl tak, jako zde nikdy předtím. Druhým zážitkem koncertu byl jeho program – premiérové uvedení repertoáru dochovaného v jediném pramenu z počátku 16. století, královehradeckém Franusově kancionálu. U repertoáru souboru Davida Ebena jsme zvyklí na převahu jednohlasého gregoriánského chorálu. V případě pražskojarního koncertu se však jednalo o příjemně pestrou směsici jednohlasých zpěvů, samostatných či kombinovaných duchovních písní a mnohdy velice „moderních“ vícehlasých kompozic. Ojedinělou se nestala pouze akustika koncertní síně, ale také atmosféra koncert – naladění publika, které naslouchalo jako u vytržení, ticho, v němž snad bylo slyšet polknutí posluchače na druhé straně kostela a v neposlední řadě pak nadšený potlesk, který donutil zpěváky ke třem přídavkům a naopak naprosto nezvykle nedovolil jedinému posluchači utéci předčasně do šatny a domů. …“

Lucie Chvátilová
Harmonie 8/1999

Harmonie 5/1999

Franusův kancionál 1505 – 1999

„Úsek českých hudebních dějin ohraničený léty 1500 a 1620 byl kdysi nazván dobou literátských bratrstev … a k těm, která známe poměrně nejlépe, patří i bratrstvo při kostele (dnes katedrále) sv. Ducha v Hradci Králové. Právě pro toto bratrstvo dal roku 1505 hradecký měšťan soukeník Jan Franus pořídit kancionál známý dnes pod jeho jménem. … Některé zpěvy Franusova kancionálu již byly nahrány, ale teprve nejnovější nahrávka souboru Schola Gregoriana Pragensis je opravdu „o něm“. Až na několik málo vyjímek obsahuje skutečně jen zpěvy zapsané ve Franusově kancionálu. Výběr je přitom „zaostřen“ tak, aby repertoár kancionálu ukázal v jeho celé šíři a současně vyzdvihl jeho zvláštnosti. … Bylo by předčasné hádat, zda nová nahrávka Scholy Gregoriany Pragensis přispěje k tomu, aby do obecného povědomí pronikl adekvátnější obraz tehdější hudební situace českých zemí; je však nesporné, že pomůže jedné významné hudební památce povystoupit z edic a analýz do světa živé hudby. A jakkoli napjatě snad Schola Gregoriana Pragensis čeká na reakce kritiky, jedním si může být jistá už teď: soukenický mistr Johannes Franus bude spokojen.“

Jan Frei
Harmonie 5/1999

Harmonie 7/1997

Renesance gregoriánského chorálu

„ … Ačkoliv byl gregoriánský chorál po staletí jedním z nejdůležitějších inspiračních zdrojů evropské hudby, zdále se ještě nedávno, že tato velmi stará jednohlasá vokální forma pomalu vymírá. Ale stal se zázrak. Gramofonová firma EMI vydala před několika lety nyhrávky (ještě ke všemu dvacet let sraré) skupiny španělských mnichů, kteří naráz vstoupili do hudebních dějin: „Coro de mojes del Monasterio Benedictino de Santo Domingo de Silos.“ … Mladí lidé mají rádi středověkou mystiku, jakou například již řadu let připravuje skupina Sequentia nebo módnější skladatelé typu Pärta, Góreckého and Jiráska. Nepříliš daleko stojí i gregoriánský chorál, který má navíc stále i náboženskou funkci. V malé belgické pohraniční vesničce Watou, kde bys kamenem do Francie dohodil, mají světovou raritu, Mezinárodní festival gregoriánského chorálu. Festival se pořádá tříročně, tento rok byl již 6. ročník a účast byla opravdu skvělá, nejen co se týká sborů, v tomto druhu hudby se jim říká schola, ale i specialistů. Ti se sešli ve Watou v hojném počtu, ať už přijeli z Paříže, Berlína, Vídně, Bologni, Budapešti či Hiroshimy. … Kdo patřil k festivalovým vrcholům? Určitě Schola Gregoriana Pragensis. Tato počtem malá schola se pod odborným vedením Davida Ebena propracovává k vůdčím skupinám gregoriánského chorálu vůbec; jejich nová kompaktní deska to jen potvrzuje. David Eben studoval v Paříži u Choeur Grégorien de Paris. … O festival ve Watou byl skutečně velký zájem nejen ze strany interpretů, ale i posluchačů. Slavnostní mši přenášela eurovize do osmi zemí a festivalu se zúčastnilo 10 000 posluchačů. Účast na festivalu mohu příznivcům gregoriánskáho chorálu jen doporučit, jen si musejí opět tři roky počkat.“

Mirek Černý
Harmonie 7/1997

Répertoire, č.2, prosinec 1996

Bohemorum sancti in caelesti Ierusalem. Čeští světci v nebeském Jeruzalémě

Schola Gregoriana Pragensis, umělecký vedoucí David Eben

„...David Eben odívá dlouhé monodie do vřelosti a vzácné poezie a přitom tato vypůjčená estetika nesklouzne do vyumělkovanosti nebo do nevkusného lkaní. Ze své úzké a plodné spolupráce s Choeur Grégorien de Paris si David Eben zachoval tradiční blízkost ke gregoriánskému zpěvu podle kánonů ze Solesmes. Jeho soubor však vysoce převyšuje svou vokální kvalitou francouzské klášterní produkce: soudržnost souboru, jednota témbru, perfektní dikce (vynikající latinská výslovnost) a hlavně porozumění zpívanému textu - to vše je zkrátka vynikající. Z tohoto zpěvu se linou nevídaná líbeznost, sladkost, zářivost...Nikdy jsme neslyšeli zpívat církevní lekce a žalmy tak uchvacujícím způsobem (viz žalm 44 s prokládaným Alleluja na desce Rosa mystica). Nikdy melismata a ornamentální ozdoby nebyly provedeny s takovým tahem a ohebností (viz na téže desce Alleluja a Ave stillans melle). A konečně nebyl nikdy gregoriánský zpěv pojat s tak duchovním soustředěním a lyrickou životností (vynikající Salve Regina na desce Bohemorum sancti). Tento gregoriánský zpěv má vnitřní život, který příliš často chybí třeba v produkcích souboru Ensemble Organum. Tento repertoár je dalek toho být pouze objektem paleografického věrného přepisu, je skutečným vyzařováním těch nejhlubších lidských citů...“

Sylvain Gasser
Répertoire, č.2, prosinec 1996

Monde de la musique

ROSA MYSTICA

Schola Gregoriana Pragensis; David Eben (direction)

Reprenant le méme princip que dans son anthologie précédente Bohemorum Sancti - lire le Monde de la Musique no 202 - , la Schola Gregoriana Pragensis a confronté autour du théme marial les sources les plus classiques du chant grégorien (fixées au VIIIe siécle) á des monodies et polyphonies élaborées en Bohéme au XIVe siécle , dans la mouvance de la nouvelle piété mariale qui déferle alors sur l‘Europe. L‘intepretation, trés musicale, observe le délicat équilibre entre l‘introversion des chants monastique et la démonstration musicologique de concert: traitée de faćon légére, la maitrise de la ligne (dans le graduel Audi filia par example) évolue dans une liberté de trait (Ave Maria Stella) qui lui confére une grande originalité. Outre les monodies, la trés belle découverte que constituent les polyphonies tchéques á deux et trois voix nous incite á considérer cet enregistrement en priorité, tant le lyrisme particulier en est servi avec ferveur et simplicité.

Marc Desmet
Monde de la musique, podzim 1996

Monde de la Musique

ROSA MYSTICA

Schola Gregoriana Pragensis; David Eben (direction)

„...David Eben, fils du célébre compositeur Petr Eben, habille les longues monodies d‘une chaleur et d‘une poésie rares, sans que jamais l‘esthétique empruntée ne sombre dans une miévrerie ou une componction de mauvais gout. De son étroite et fructueuse collaboration avec le Choeur Grégorien de Paris (cf. le disque rassemblant les deux choeurs, Toussaint, Requiem. Chant grégorien á Fontfroide, Jade, note:8), David Eben a gardé l‘approche traditionelle du grégorien selon les canons de Solesmes. Son ensemble dépasse cependant largement en qualité vocale les productions monastiques francaises: la cohésion de l‘ensemble, l‘unité de tembre, la parfaite diction (admirable accentuation du latin) et surtout, l‘intelligence du texte chanté, font merveille. Il se dégage de ce chant une suavité, une douceur, un rayonnement tout á fait exceptionnels.
Jamais lectures cantillées et psalmodies ne nous avaient paru á ce point captivantes (cf.Psaume 44, avec Alleluia entremélé, dans le disque Rosa mystica), jamais mélismes et accents ornementaux n‘avaient été exécutés avec autant de ductilité et de souplesse (cf. dans le méme disque, Alleluia, Ave stillans melle), jamais enfin, plain-chant n‘avait été habité avec autant d‘intériorité mystique et de vivacité lyrique (superbe Salve Regina dans le disque Bohemorum sancti). Ce Plain-chant posséde une vie intérieure qui manque trop souvent dans les productions d‘un Ensemble Organum, par example: loin d‘étre uniquement objet de microdissection paléographique, ce répertoire ets avant tout oraison musicale, véritable efflorescence des sentiment humains les plus profonds.

Marc Desmet
Monde de la Musique, 1996

Harmonie 3/ 1996

ROSA MYSTICA

Schola Gregoriana Pragensis; David Eben (umělecký vedoucí)

... Dramaturgie tohoto projektu je velmi promyšlená a sleduje jak historické kořeny a širší evropský kontext, tak i domácí mariánskou tradici v jejích nejspecifičtějších projevech... jednotlivé hlasy, které občas dostávají příležitost v sólových verších některých skladeb, se ve frázování i barvě společného zpěvu dokonale pojí, rytmus střídání jednotlivých hudebních druhů, hlasových obsazení i skladebných sazeb je veden citem pro hudební logiku. Skladby, vytržené ze svého původního životodárného kontextu, tak našly své místo v celku, který je plně životaschopný. Dá se očekávat, že nadchne jak laické posluchače, tak i nejzasvěcenější zájemce o daný žánr...

Jana Vozková
Harmonie 3/ 1996

Hudební rozhledy 6/1995

Bohemorum sancti in caelesti Ierusalem. Čeští světci v nebeském Jeruzalémě

Schola Gregoriana Pragensis, umělecký vedoucí David Eben

„...David Eben ovládá autentický styl gregoriánského zpěvu, jak se pěstuje zejména ve francouzských klášterech, a dovedl si pro jeho interpretaci vytvořit soubor osmi ukázněných a muzikálních mladých pěvců, schopných splnit bezezbytku jeho záměry. Výsledkem je sugestivní projev, umocněný ještě znamenitým zvukem Tomáše Zikmunda z prostoru baziliky Nanebevzetí Panny Marie na Strahově a zasvěcenou hudební režií Radka Rejška. V trvalém záznamu tak vychází poprvé závažný soubor skladeb z nejstarší české hudební tvořivosti. To je i podstatný dramaturgický přínos...“

Jaroslav Smolka
Hudební rozhledy č.6, 1995

MF Dnes, březen 1995

Bohemorum sancti in caelesti Ierusalem. Čeští světci v nebeském Jeruzalémě

Schola Gregoriana Pragensis, umělecký vedoucí David Eben

„...Kompaktní disk, který jeho tvůrci pojmenovali Čeští světci v nebeském Jeruzalémě (podle vyobrazení na jednom ze středověkých rukopisů, jež posloužilo i jako obal), důstojně konkuruje slavnější nahrávce EMI (Canto gregoriano) - a navíc je vybaven překlady všech latinských textů. Křehké a vznosné nekonečné melodie se do našich časů přenášejí z hlubin středověku a nic neztrácejí na své uklidňující, sebezpytující a relaxační funkci. Hodinka strávená s interpretací gregoriánského chorálu v provedení Scholy Gregoriany Pragensis je nanejvýš příjemná - nejen pro kvality souboru, ale také proto, že většina zpěvů je zasvěcena starým známým světcům z českých dějin: sv. Vojtěchovi, sv. Ludmile, sv. prokopovi a knížeti Václavovi. Za zmínku také stojí, že český průvodní text je uveden na prvním místě ještě před cizojazyčnými verzemi - obvykle tomu totiž bývá naopak.

Věra Drápelová
MF Dnes, 11. 3. 1995

Harmonie 4/1995

Bohemorum sancti in caelesti Ierusalem. Čeští světci v nebeském Jeruzalémě

Schola Gregoriana Pragensis, umělecký vedoucí David Eben

„...Jednotlivé tematické bloky nahrávky se váží k hlavním českým světcům (sv. Vojtěchovi, Václavovi, Ludmile, Prokopovi), kteří jsou také vyobrazeni v iluminaci, velmi vhodně vybrané pro titulní list brožury. Výběr se nesnaží přesně napodobovat průběh hudebního slavení některé konkrétní liturgické příležitosti, je veden více zřetelem k hudebním kvalitám jednotlivých skladeb a k rozmanitosti celku. Díky tomu se posluchač seznámí s formami jednotlivých částí mše i hodinkového officia. Celek je nicméně sestaven s citem pro původní funkci zpěvů - oceníme, že začíná invitatoriem, tedy úvodním zpěvem každodenních hodinkových bohoslužeb - a končí mariánskou antifonou, která bohoslužby každodenně uzavírá... Pěvecké kvality scholy se na nahrávce osvědčují nejenom jako prostý součet kvalit jednotlivých - většinou výborných, profesionálně školených - hlasů, ale především jako sezpívaný a krásně barevný zvukový celek. Jednota Scholy je nejenom zvuková - týká se i cítění frází a lze se domnívat, že i prožití duchovní stránky věci. Výsledkem je diskografický čin, který zachycuje vzácné spojení krásného hudebního materiálu, inspirované dramaturgické erudice a interpretačních kvalit, které často nepotkáváme... "

Jana Novotná
Harmonie č. 4, 1995

Lidové noviny, září 1994

Chorál v pražské katedrále

„...Gregoriánský zpěv u nás má (spíš měl) svou tradici, ale při poslechu Ebenových choralistů vysvitne, že teď je to právě ono. Obligátní téma z dějin hudby najednou zazáří - nehledě na latinu - jako živoucí a dokonce naléhavá výpověď. Zdánlivě prostý zpěv je náhle plný obsahu, a to díky historické poučenosti, intonační jistotě a hlavně výrazové přesvědčivosti souboru. Vskutku pěkná a názorná ukázka, jak hledat skrytý význam v hudbě...“

Julius Hůlek
Lidové noviny, 29. 9. 1994

„V roce 1994 byly u nás poprvé oceněny nejlepší nahrávky v klasické hudbě a jazzu. … Ceny Harmonie, …, se vědomě přihlašují k oceňování typu Gramophone Awards. … Výsledky výročních Cen Harmonie za rok 1999 byly vyhlášeny za účasti novinářů, zástupců gramofonových firem a zástupců sponzora … V soutěži si vedla velmi dobře firma Supraphon, jež získala kromě vavřínu v kategorii „Nejlepší česká nahrávka klasické hudby“ s CD Jiřího Bárty (Reflexe) i díky Schole Gregorianě Pragensis a CD Codex Franus primát v kategorii „Středověk a renesance“. …“

Luboš Stehlík
Harmonie 6/2000

Nová nahrávka exkluzivního interpreta Supraphonu, mužského vokálního souboru Schola Gregoriana Pragensis, se tentokrát tematicky dotýká samé podstaty křesťanské víry, a sice jejího základního mysteria – kříže. Repertoár, který se k fenoménu váže, pochází z liturgie Svatého týdne – zejména Velkého pátku – a patří k nejstarší vrstvě gregoriánského chorálu. Kříž začali křesťané uctívat v polovině 4. století, součástí liturige Velkého pátku se obřad uctívání stal ve století devátém.

Ve středověké interpretační praxi byli do liturgie často zapojování i žáci ktedrálních či klášterních škol. To se odrazilo i v obsazení nové nahrávky: vedly Scholy Gregoriany Pragensis účinkuje renomovaný chlapecký sbor Boni Pueri. Nahrávka má špičkové dramaturgické (umělecký vedoucí Scholy David Eben je muzikolog a přední specialista na nejstarší stylová období) i interpretační parametry, kontrast stylově sofistikovaných a intonačně dokonale ovládaných mužských a chlapeckých hlasů vnáší do chorální poetiky neobyčejně svěží a přitažlivou atmosféru.

Sph
Harmonie 4/2000

Svým novým albem navazuje pražské Schola Gregoriana Pragensis dramaturgicky i „personálně“ na své loňské svatovojtěšské CD (Anno Domini 997). Již tam zazněly dvě krátké skladbičky Petra Ebena jakožto určitý symbol nadčasovosti tradice sv. Vojtěcha. Na novém albu Antica e moderna se tato symbolika posouvá do poněkud obecnější roviny tradice gregoriánského chorálu jakožto liturgického zpěvu křesťanské bohoslužby, který nemá být (a není) pouze historickou relikvií, ale něčím, co může v různých kontextech oslovit i na konci 20. století. Do souvislosti a proti sobě zárověň jsou tak postaveny chorální zpěvy mše ze svátku Posvěcení chrámu a cyklus propriálních písní na české texty, které skládal Petr Eben pro jednotlivé svátky liturgického roku v letech 1955-1960.

Zvuk kostelního zvonku a příchod souboru (dobře akusticky rozeznatelný) uvádí první – chorální část alba. Podle charakteru jednotlivých zpěvů, jejich formy a liturgického významu se zpěváci různým způsobem rozdělují – sólisté, menší skupiny zpěváků i velký soubor tak vlastně přebírají příslušné „liturgické role“, které odpovídají postavení jednotlivých zpěvů v rámci mše (role kantora při zpěvu litanií, kněze při mešní prefaci atp.). Chorál se tak stává skutečně „živým“ zpěvem odehrávajícím se ve zcela konkrétním prostoru mešní liturgie. Suita liturgica Petra Ebena zahrnuje skladby ke čtyřem různým slavnostem liturgického roku. Forma jednotlivých zpěvů zachovává jejich původní gregoriánskou podobu, tj. střídání antifony a žalmu. Zpěvy v rámci každého svátku jsou propojeny autorovými varhanními mezihrami, které tematicky sjednocují jednotlivé zpěvy do většího celku a hudebně tak dokreslují rozdíly v liturgickém charakteru příslušných svátků.

Chorální charakter melodie podpořený chromatickou harmonií a plynule se nesoucím mužským jednohlasem vytváří z krátkých skladbiček velmi sugestivní, přitom však pokorně znějící žalmové meditace, které si nečiní nějaké koncertní ambice; snaží se jen v nových souvislostech aktualizovat tradice gregoriánského chorálu jakožto zpěvu, který sám sebe naplňuje právě v kontextu liturgické slavnosti. Tento moment je zároveň – zdá se mi – tím hlavním pojítkem, jenž se skrývá v pozadí slov Antica e moderna.

Při přehlédnutí dosud vydaných alb Scholy Gregoriany je možné sledovat její neustále se zlepšující vzájemnou souhru a vnitřní komunikaci – ať už na úrovni sólisty a sboru, vzájemně se střídajících menších skupin zpěváků, nebo celého souboru v unisonu. Jednotlivé zpěvy se nesou chrámovým prostorem velmi energicky, přitom však plynule a naprosto jistě „kopírují“ latinské texty v přirozeně vystavěných gregoriánských formách. Tato „energická plynulost“ jakoby přibrala druhý dech v kontextu hudebního myšlení Petra Ebena; velmi jemná unisonová barva souboru – podpořená Ebenovou harmonií – má v sobě jakousi vzletnou tendenci, slova jakoby chtěla být vyslána výš…

Vynikající sóla (viz zejména introitus Přijď nevěsto má), jednota pěveckého výrazu a sametová barva unisona jsou kvality, které tvoří páteř alba. Rád bych se nechal v budoucnosti překvapit více podobnými hudebními projekty, které možná v dnešní době umožňují pochopit a naslouchat gregoriánskému chorálu hlouběji a v širších souvislostech, než je tomu u samostatných chorálových alb.

Michal Rataj
Harmonie 12/1998

„Liturgický rok“ je v pořadí již páté CD souboru Schola Gregoriana Pragensis, což je počet úctyhodný vzhledem k tomu, že řada nahrávek tohoto souboru, vydávaných nakladatelstvím Supraphon, začala teprve před čtyřmi lety. Soubor zřejmě čerpá i ze své dlouholeté předchozí zkušenosti s liturgickým zpěvem. Samotný projekt tohoto CD pak souvisí s cyklem pořadů na stejné téma, který pro Český rozhlas připravila během roku 95-96 uvedl vedoucí Scholy David Eben. V jeho obsahově velmi hutném textu pro sleeve-note se projevuje zřejmá snaha o přiblížení věci i posluchačům neobeznámeným s liturgickou hudbou. Sleeve-note obsahuje texty všech zpěvů v latinském originálu a v překladech do češtiny, francouzštiny a angličtiny.

Jednotlivé liturgické doby jsou na CD zastoupeny různým způsobem. Někde jde o sled a kombinaci zpěvů patřících k různým momentům liturgie příslušného období, jinde je pro určitý svátek (Seslání Ducha svatého) uvedeno hned několik zpěvů víceméně v tom pořadí, v jakém za sebou následují v rámci liturgie. Až disproporčně skromné zastoupení doby vánoční jediným zpěvem je ve sleeve-note vysvětleno odkazem na jednu z předchozích nahrávek, CD In Pragensi Ecclesia, které bylo naopak věnováno výhradně vánočním svátkům. Výberem pouze několika málo zpěvů z každého liturgického období vznikají na nahrávce kombinace v liturgii nevídané, diktované patrně především citem pro hudební kontrast jednotlivých skladeb. Značný podíl nahraných zpěvů tvoří zpěvy responsoriálního typu, které svým melismatickým charakterem dávají členům scholy příležitost uplatnit (i v malých obsazeních nebo sólově) své pěvecké kvality.

Pro kontrast jsou zařazeny jednodušší sylabické zpěvy především vybrané z mešního ordinaria, a to včetně snad nejprostšího existujícího Agnus XVIII. Hudebně skromné, nicméně v repertoáru gregoriánského chorálu početně zcela převažující jsou zpěvy žalmů na prosté melodické formule, tzv. žalmové „tóny“. Je proto dobře, že jsou žalmy – byť v omezeném počtu – zařazeny i na této nahrávce (žalm 117 Confitemini s antifonou Hosanna filio David a žalm 130 Domine non est). Podobný způsob hudební interpretace jako žalmy vyžaduje i kantikum Magnificat, ketré je na tomto CD zařazeno celkem třikrát.

Je možná pouhou náhodou, že tato antifonami rámovaná Magnificat uzavírají vždy určitý celek, věnovaný důležité době liturgického roku – době vánoční, velikonoční, liturgickému mezidobí – a celému náročnému šedesátiminutovmu projektu tak dodávají jakýsi další prvek vnitřního členění.

Poslechovým zážitkem zcela zvláštním jsou „lekce“, neboli zpívaná čtení z bible, ve kterých je melodická linka redukována na minimum a které představují o to větší problém pro pěveckou interpretaci. Nutno přiznat, že v případě obou na CD zařazených lekcí zvládli zpěváci svůj nelehký úkol výborně. Decentní dramaturgický vtip se povedl zařazením zpívané lekce právě toho úseku z bible, kde sv. Pavel vyzývá věřící ke zpěvu „hymnů, žalmů a duchovních písní“.

Zmapovat na jediném šedesátiminutovém CD celý církevní rok je úkol složitý a jistě je možné řešit jej mnoha různými způsoby. Schola Gregoriana Pragensis zvolila svůj vlastní přístup, opřený o nejstarší vrstvu repertoáru gregoriánského chorálu, technicky dokonale zpívanou podle zásad „semiologické“ interpretace, to jest s přihlédnutím k nejstarším bezlinkovým neumovým zápisům.

V žádném případě nelze však zredukovat význam této nahrávky na jakousi antologii historické hudby. Ze zpěvů Scholy Gregoriany je cítit promeditovaný prožitek zpívaného textu a jeho významů.

Jemný poukaz na nadčasové a aktuální poselství, obsažené v gregoriánském chorálu, představuje i volba obrazové reprodukce pro sleeve-note. Najdeme zde nikoli snad obraz historický, ale Poslední večeři od Jana Zrzavého.

Jana Vozková
Harmonie 1/1998

Schola Gregoriana Pragensis
Anno Domini 997
1 CD Supraphon Records
SU 3288-20231
Text: Č, A, F
Nahráno: 1996
Minutáž: 55:44
DDD

Již samotný název nového titulu pražského souboru Schola Gregoriana Pragensis odkazuje na významné tisícileté výročí smrti pražského biskupa sv. Vojtěcha. Svatovojtěšské tematice byla již dříve věnována část CD „Bohemorum sancti“, pro kterou soubor nahrál průřez zpěvy officia ke sv. Vojtěchu zaznamenanými v pražských pramenech. Návrat k tomuto světci se však tentokrát děje ve zcela jiném kontextu.

Je pozoruhodné, jakým způsobem je formována struktura celé nahrávky. Jednotlivé chorální zpěvy nejsou vybírány pouze z českých pramenů – jak by bylo možné předpokládat v souvislosti s českým světcem – ale snaží se mapovat a dokumentovat široký záběr svatovojtěšské tradice, která – stejně jako život a působení sv. Vojtěcha – není ani zdaleka spjata pouze s českým prostředím.

Do tří oddílů jsou tak rozčleněny nahrávky chorálních zpěvů svázaných se třemi nejvýznamnějšími oblastmi, které byly (jsou) se životem prvního českého biskupa intenzívně spjaty. Z německých Cách prochází průřez officiem ke sv. Vojtěchu ze 13. století. Pražskou oblast zastupuje spolu se dvěma latinskými zpěvy známá staročeská píseň „Hospodine pomiluj ny“, jejíž autorství je připisováno právě sv. Vojtěchu. Třetí oblastí spjatou s Vojtěchovým působením je Polsko, jež je zastoupeno jednou antifonou a propriálními zpěvy mše ke svátku sv. Vojtěcha.

Na fakt, že i dnes je možné a potřebné vnímat a udržovat svatovojtěšskou tradici, upozorňují dvě polyfonní a velmi čistě provedené skladby Petra Ebena, které zhudebňují části textů z legendy o sv. Vojtěchu.

Šíře svatovojtěšské tradice (tak jak ji můžeme vnímat nejen z tohoto CD) ukazuje tuto významnou postavu českých dějin nejen ve světle prvního českého biskupa – tzn. církevního hodnostáře, ale zároveň významné politické osobnosti, která svými diplomatickými schopnostmi výrazně přispěla k formování rodícího se českého království.

V celém tomto širokém kontextu tak vnímám nový titul pražské „Scholy“ ve dvou rovinách – v té první jako interpretačně bezchybné a inspirativní předvedení posluchači doposud neznámých liturgických zpěvů (působivé je zejména rozmístění zpěváků v chrámovém prostoru). Ve druhé rovině pak vidím pokus o návrat ke kořenům českého národa, ke kořenům a principům, které jsou dnes možná více, možná méně opomíjeny, které jsou však s životem českého národa neodmyslitelně spjaty. A právě letošní výročí může pomoci tyto kořeny poodhalit a vnímat ve světle rodící se nové české společnosti.